Solární ohřev
I na území České republiky lze efektivně využít energii slunečního záření, vždyť za jasného nebe v poledne dopadá na zemský povrch až 1000 W/m². I z poměrně malé plochy (podstatně menší než plocha rodinného domku) lze při dobré účinnosti solárního systému získat poměrně velký výkon.
Využít energii slunečního záření lze efektivní přeměnou solárního záření na teplo pomocí solárních kolektorů vakuových či kapalinových – tzv. fototemika. Druhým způsobem je aktivní přeměna solárního záření na elektrickou energii fotovoltaickými články – tzv. fotovoltaika. A třetím neméně významným způsobem je solárně termická pasivní přeměna slunečního záření na teplo vhodným architektonickým návrhem budovy (podobně jako funguje skleník).
Termické solární kolektory a panely slouží k výrobě tepelné energie. Běžně se používají k ohřevu vody v bazénech, k přípravě TUV (teplé užitkové vody) a k přitápění či vytápění budov. Podle využití a konstrukce dělíme termické solární kolektory na bazénové solární kolektory, ploché solární kolektory a vakuové solární kolektory.
Základní součástí solárního kolektoru je absorbér - deska resp. trubice, který zachycuje sluneční paprsky a přeměňuje je na teplo. Nejjednodušším typem solárního kolektoru je bazénový kolektor, který je tvořen absorbérem černé barvy a využívá se při ohřevu vody v bazénech, kdy teplotní rozdíl absorbéru a okolí je od 0° do 20°C.
V plochých solárních kolektorech je sluneční záření zachyceno nejprve absorbérem, kde se přímo transformuje na tepelnou energii a ta je pomocí teplonosné kapaliny odvedena do výměníku, kde je teplo využito k přípravě teplé užitkové vody, pro vytápění, případně uskladněno k pozdějšímu využití. Dnes jsou na trhu i ploché kapalinové solární kolektory vybavené selektivní vrstvou, která dokáže zachytit i tzv. difuzní záření (záření rozptýlené v atmosféře). Pomocí plochých solárních kolektorů lze v podmínkách ČR ušetřit až 75 % ročních nákladů na ohřev teplé vody. Výhodou kapalinových kolektorů je nízká pořizovací cena, nevýhodou nižší účinnost než u vakuových solárních kolektorů.
Vakuový solární kolektor je de facto zdokonalený kapalinový sluneční kolektor s nižším množstvím tepelných ztrát a tedy i vyšší účinností. Ztráty se ve vakuových solárních kolektorech minimalizují odstraněním vzduchu z kolektoru. Solární kolektor prostřednictvím vakuové trubice zachycuje sluneční záření a přeměňuje jej na tepelnou energii, která způsobí výpar teplonosné kapaliny, jež přechází jako pára do kondenzátoru a tam předá teplo topné vodě. Výhodou vakuových solárních kolektorů je vysoká účinnost, nevýhodou pořizovací cena. Jsou vhodné pro vytápění budov, méně vhodné pro přípravu TUV.
Solární systémy se u nás budují většinou dodatečně k již existujícím objektům. Instalovat je dodatečně lze téměř vždy, technická omezení jsou malá a záleží jen na finančních možnostech. Existuje již celá řada firem, které solární systém napojí na ústřední vytápění. Solární zařízení je však vždy nutné zapojit paralelně s jiným tepelným zdrojem (např. plynový kotel) pro případy, kdy Slunce nesvítí.
Současný vývoj ve využívání solární energie zaznamenává prudký nárust. Dodávka solárních kolektorů na český trh činila v roce 2006 více jak 20 tisíc m², což je o 31 % více než v roce 2005 a podle odhadu vyrobily solární kolektory v ČR za rok 2006 128 TJ využitelné tepelné energie.
Potenciál využití solární energie k ohřevu TUV a přitápění, hlavně nízkopotenciální energie vzrůstá. Podílí se na tom zvyšující se počet budov využívajících tzv. nízkopotenciální teplo ( jejich systém je dimenzován na teplotní spád vstupní teploty do max. 40 – 50 °C). Jedná se hlavně o budovy zateplené – sanované či novostavby s charakteristikou nízkoenergetických či pasivních domů.