Nízkoenergetické domy
 |
Nízkoenergetické domy jsou středem pozornosti již řadu let. Jejich rozvoj přirozeně souvisí s nárůstem cen energií, který v posledních letech probíhá. Obecně se uvádí, že úspora nákladů na vytápění je přibližně poloviční v nízkoenergetickém domě v porovnání s klasickou zděnou stavbou. Vzhledem k významu tohoto trendu bylo vyvinuto množství vysoce izolačních materiálů a také výrobci klasických stavebních materiálů se zaměřili na zvyšování izolačních vlastností jejich výrobků. |
Nové materiály daly vzniknout novým stavebním technologiím a aby bylo možné vzájemně porovnávat jejich účinnost, jako obecně použitelné měřítko nízkoenergetického domu byla zavedena výše roční spotřeby energie, která se udává v kWh na m2 za rok.
Jako definice nízkoenergetické stavby se uvádí výše roční spotřeby energie na m2 v rozmezí 15 - 50 kWh. Zvláštním případem nízkoenergetického domu je dům pasivní se spotřebou nepřesahující 15 kWh. Budova má natolik nízkou spotřebu tepla, že nepotřebuje standardní vytápěcí systémy. Tepelné ztráty pasivního domu jsou díky důsledné izolaci sníženy natolik, že k udržení teploty v místnostech postačí minimální množství tepla. Vzhledem k výborné tepelné izolaci mají stěny a okna i při nízkých teplotách povrchovou teplotu, která se blíží 20 °C, a je tedy příjemná. Zvláštní důraz u pasivního domu je kladen na vzduchotěsnost všech částí budovy. Čerstvý vzduch se do obytných místností přivádí pomocí automatického větracího zařízení s rekuperací tepla. Z odváděného vzduchu se odebírá teplo, kterým se ohřívá přiváděný čerstvý vzduch.
V pasivních domech je ve srovnání se standardními budovami potřeba tepla na vytápění objektu snížena až o 80%. K udržení teploty postačí malé topné těleso, které může být umístěno kdekoliv v bytě a příjemně vyzařovat teplo. V mnoha případech lze od jeho instalace zcela upustit. Tehdy je pomocí dohřívacího registru teplo přiváděno do předehřátého čerstvého vzduchu. Dohřev vzduchu většinou postačí jako jediný zdroj tepla. Výsledkem je vytápění čerstvým vzduchem v zimě a ochlazování v létě. Úsporami nákladů za výkonný kotel, topná tělesa, termostatické ventily, rozvodové potrubí apod. se z části pokryjí zvýšené náklady na důkladnou tepelnou izolaci. Pasivní budovy vyžadují i minimalizaci ostatních potřeb energií v objektu, například potřebu elektrické energie na provoz domácích spotřebičů. Efektivní domácí spotřebiče i umělé osvětlení spotřebují o 50% energie méně bez jakéhokoliv omezení komfortu.
Předpoklady pro pasivní a nízkoenergetické domy
Předpokladem pro pasivní a nízkoenergetické domy je vhodné umístění stavby, pasivní solární zisky, výborná izolace, vzduchotěsnost a větrání. Pasivní a nízkoenergetické domy musí mít vhodnou orientaci pozemku k světovým stranám. Orientace obytných místností k jihu je důležitá pro využíván pasivních solárních zisků. Jižně orientovaná nezastíněna budova je současně solárním domem. Pasivní solární zisky mohou pokrýt až 40% tepla na vytápění objektu při minimalizovaných tepelných ztrátách. Pro dosažení těchto výsledků jsou používána okna s nízkou emisivitou trojitého zasklení plněné argonem, nebo kryptonem a superizolovaným rámem. Tepelné zisky těchto skel při jižní orientaci a při malém zastínění jsou dokonce i od prosince do února vyšší než tepelné ztráty.
Jedním z nejdůležitějších kritérií pasivního či nízkoenergetického domu je její kompaktní thermická schránka bez tepelných mostů v konstrukci s optimálním poměrem prosklení A/V. Všechny stavební dílce tvořící vnější plášť domu musí mít hodnotu tepelné prostupnosti U nižší než 0,15 W (m2.K) Pasivní a nízkoenergetické domy musí být postaveny vzduchotěsně. Celý dům obklopuje vzduchotěsný plášť, spoje mezi stavebními dílci musí být velmi pečlivě utěsněny. Zamezujeme tím nechtěnému proudění vzduchu a snižujeme nebezpečí poškození stavby z důvodu vniknutí vlhkosti a kondenzace vodních par v konstrukci.
Větrání není v prvé řadě energetickým problémem, nýbrž hygienickou nutností. Má omezit koncentraci CO2 v interiéru, regulovat relativní vlhkost vzduchu a odstranit nežádoucí pachy a škodlivé látky. Spolehlivou výměnu vzduchu v místnostech lze zaručit jen při použití mechanických ventilačních zařízení, neboť výměna vzduchu při větrání okny je závislá na směru proudění vzduchu, rychlosti větru, na rozdílu teplot, ale především na chování uživatelů. Protože pasivní domy spotřebují na vytápění až o 80% méně energie, postačí na jeho dotápění distribuovat teplo pomocí větrací jednotky s rekuperací tepla, která v domě již beztak existuje. Přicházející čerstvý vzduch je za tímto účelem v chladných dnech po průchodu rekuperátorem ohříván. Teplo pro dohřívání příchozího vzduchu může pocházet například ze systému pro ohřev teplé užitkové vody. Další z možností je také použití malého tepelného čerpadla, které odebírá teplo z odpadního vzduchu poté, co projde rekuperátorem. Ten je tehdy stále ještě teplejší než venkovní vzduch a obsahuje také latentní teplo vodní páry uvolňované z různých zdrojů v domě. Pro dosažení ještě větších úspor se doporučuje také instalace solárního systému pro podporu vytápění a ohřevu TUV. Dále můžeme pomocí zemního kolektoru v chladných zimních dnech nasávaný vzduch ohřát na teplotu vyšší o 5 °C a v létě ho naopak ochlazovat o 5 °C a využít systém vytápění jako klimatizaci. Díky zabudovaným filtrům ye větrací jednotce zbavujeme také vzduch nežádoucích pylů a ostatních alergenů. V oblastech zatížených dopravou neproniká hluk do domu, a přesto je uvnitř bezprašný čerstvý vzduch. Jednotka zajištuje také výměnu vzduchu v interiéru i při delší nepřítomnosti obyvatel domu nebo v noci. Samozřejmě lze i v pasivním domě kdykoliv v případě potřeby otevírat okna.
Rozhodnutí o stavbě vlastního domu většina lidí učiní pouze jednou za život. Na rozhodnutí s tak velkým trvalým účinkem je proto třeba se dobře připravit, neboť by mělo vést k osobnímu pohodlí a vysoké spokojenosti s bydlením. V případě, že zvolíte pasivní standard, bude to pro Vás nejlepší penzijní připojištění v životě. Budoucích cen paliv se ten, kdo v pasivním domě bydlí, nemusí bát.