Jiný pohled na větrné elektrárny
Téměř v každé se probudí jakýsi podivný pocit, když přejede po delší době hranice například do Rakouska a uvidí les větrných elektráren. Asi to není tak špatné, řeknete si, ale za domem nebo v milované krajině třeba na Vysočině, bych takové dominanty vlastně nechtěl.
Když se však poctivě zamyslíte, musíte si přiznat jistou sobeckost ve svém uvažování. A také se pokusit představit si svět za sto, dvě stě roků.
To, že nemám za domem nebo chalupou kam jezdím o víkendu větrnou elektrárnu, znamená, že odebírám energii z jiného zdroje. A v tom to právě je. Horizont výhledu z okna a ticho mi neruší obrovská vrtule, elektrárna na uhlí však znečisťuje ovzduší planety všem a Temelín a Dukovany snížili hodnotu nemovitostí v okolních vesnicích na minimum. Bydlet by tam nechtěl nikdo, koho znám.
Možná, že příští generace ocení naši odvahu zkoušet nové a bez diskuse čisté zdroje energií, jako jsou větrné elektrárny. Možná se zasmějí, jaká to byla slepá cesta v řešení potřeby energie, protože se budou využívat jiné zdroje, ale myslím, že pochopí rozdíl mezi těmi, kdo mají za domem větrnou elektrárnu, která jim pohání televizi a žehličku a těmi, kdo bez skrupulí odebírají elektřinu z tepelné elektrárny vzdálené stovky kilometrů, a kteří si říkjí: Vždyť ta mě a moji rodinu neohrožuje. Pokoušet se argumentovat, že vlastně nikdo neví, kterou energii odebírám je jistě nejen neférové, ale i hloupé. Ale to bychom si museli přiznat, že odpovědnost za planetu neseme každý z nás.
Jistě, ne vše v oblasti větrných elektráren je košer, začíná to být velký byznys, takže je to i lidsky přirozené. Hlídejme a kontrolujme tedy každý projekt, ale principielně si přiznejme, že je to čistý a obnovitelný zdroj energie, a každá kWh takto vyrobená je dobrá. Jen ať mi ji proboha nepostaví za mou chatou.